>>> Jan Rybář se narodil 22. 4. 1981 v Praze. Na Základní umělecké škole v Praze ve Voršilské ulici vystudoval obor klavír u pí. Prof. Zdeny Janžurové a na Gymnáziu Jana Nerudy pokračoval v jeho studiu u prof. Milana Langera (1995-1999). Zde rovněž započal studium skladby u prof. Vladimíra Tichého, který ho seznámil s novými technikami v hudbě 20. století. Ve studiu skladby  pokračoval na pražské HAMU u prof. Milana Slavického (1999-2005), který ho vedl spíše k modálnějšímu způsobu myšlení. V letech 2007-2012 studoval v doktorském studijním programu na pražské HAMU pod vedením prof. Marka Kopelenta. Jeho závěrečnou prací byla třetí symfonie s podtitulem Sinfonia estatica e malinconica a v písemné části práce se věnoval počátkům Nové hudby v Praze na přelomu 50. a 60. let.

      >>>Důležitým momentem v hledání hudebního jazyka byla pro Jana Rybáře spolupráce s bývalými spolužáky z pražského hudebního Gymnázia Jana Nerudy (později Hitmakers Orchestra). Pro ansámbl, který spolu poprvé hrál v roce 1998, kdy premiéroval skladatelových 5 písní podle Ch. Morgensterna, napsal Rybář do dnešní doby již více jak 90 minut hudby. Mezi lety 1998-2003 to byla pro autora platforma, kde si zkoušel nové možnosti a techniky, které si tehdy osvojoval. I když pro ansámbl vznikají skladby i v nynější době, těžiště autorského hledání a realizace se přesunulo na skladatelské sdružení Konvergence, které započalo své aktivity roku 2002.

      >>>Jan Rybář se rovněž věnuje dirigování a hře na klavír. Mezi lety 2002-2013 byl členem (zakládajícím) skladatelského sdružení Konvergence, se kterým více než 10 let spoluorganizoval každoroční koncertní cyklus. Angažoval se zde nejen jako klavírista, dirigent a skladatel, ale rovněž i organizátor. Během této doby nahrál celou řadu nahrávek pro Český rozhlas, na nichž účinkuje jako klavírista i dirigent. Od roku 2013 spolupracuje jako sbormistr s ženským sborem Bubureza, který působí při Gymnáziu a hudební škole hl. m. Prahy. Pracuje také jako korepetitor na ZUŠ Učňovská v Praze 9 a příležitostně se věnuje i výrobě audio a video nahrávek z různých hudebních akcí. Jan Rybář je rovněž aktivní členem tradičního spolku Umělecká beseda, kde se angažuje nejen jako skladatel a dirigent, ale také jako pomocník při produkci koncertů.

      >>>Hudební jazyk Jana Rybáře výrazně ovlivnila velká skladatelská jména druhé poloviny 20. století (György Ligeti, Witold Lutoslawski, Luciano Berio, Olivier Messiaen, Krzystof Penderecki, Steve Reich, atd.). Lákala ho práce s aleatorikou (uvolnění metrické pulsace, částečná improvizace), ale oproti tomu i pulsace pravidelná, jejíž struktura může vzdáleně připomínat inspiraci v minimalismu. Od počátku však Rybář dbal na výraznou práci s harmonií či modalitou, v čemž mu byly velkými vzory právě Lutoslawski či Messiaen. Velmi záhy začal experimentovat i se čtvrttóny, které staví převážně do kontrapozice s harmonicky přehledným okolím či užívá přirozeně „nečistých“ tónů alikvótní řady. V současné době Rybáře nejvíce zajímá Novou hudbou poněkud zanedbávaná metrorytmická pulsace. Témbrová složka a osobitá harmonie však zůstávají v jeho tvorbě neustále přítomny. Jedná se tedy o jakousi syntézu všech dílčích prvků, které si Rybář ve své tvorbě v minulosti osvojoval.

       >>>Podstatnou část Rybářovy tvorby tvoří kompozice vokální. Rybář v nich cítí silnější možnost sebevyjádření. V minulosti zhudebnil jak surrealisticky humorné básničky Christiana Morgensterna (tři cykly písní z let 1998, 2001 a 2006), tak i závažná díla Jaroslava Seiferta (např. píseň za doprovodu orchestru „Kdyby se dalo srdci říci“ - 2005) či Vladimíra Holana (Kantáta – 2002). V poslední době se právě vokální hudbě Rybář věnuje ve velké míře. Vyplývá to ze spolupráce s ženským sborem Bubureza, pro nějž vznikla nejen kompozice "Bubureza" (2013) ale i cyklus hravých skladbiček "Jazykolamy" a další díla. Rybář se však však také věnuje hudbě komorní, ale i kompozicím orchestrálním (Sinfonia nr.2, Sinfonia estatica e malinconica, Futurologický kongres) či vokálně-orchestrálním (Vánoční mše, Kdyby se dalo srdci říci..., Kantáta na texty V. Holana, Ej, ženo, co mě budíš).